Otta Hanzlíček

V krásných poválečných letech plných ideálů a volnosti jsme plnými doušky užívali skauting. Vycházky naučné i zábavné, schůzky v klubovnách, letní tábory a srazy. Chodil mezi nás čiperný klučina, skautským jménem Hrášek. Až po letech jsem se dozvěděla, proč ta přezdívka. Kromě skautského kroje nosil stále jen zelený obleček, čepici i kabát ušitý z vojenského materiálu. To prý po svém strýci a kvůli svému strýci. Látek bylo ve válce málo a byly na příděl. Tak se používalo, co dům dal. A takové důkladné oblečení proto, že každým dnem očekávali to nejhorší – zatčení celé rodiny Němci a odvoz do koncentračního tábora. Měli stále sbalené ranečky s nejnutnějšími věcmi. Proč? Měli příbuzného v Anglii a bojoval proti našim okupantům ve druhé světové válce.

Každý život začíná narozením. Otto Hanzlíček se narodil 18. června 1911 v ústecké ulici Sandhóhe – Ktinigshtihe – Králova výšina čp. 21. Měl o tři roky starší sestru Jiřinu. České rodiny se spolu přátelily, zejména, když měly děti společných zájmů. Otto Hanzlíček měl vzor ve svém starším příteli Ottovi Královi, který se narodil ve stejné ulici v č. 12. Chodili spolu cvičit do Sokola, založili skautský oddíl, “vlastenčili”. To byl tehdejší výraz pro občany milující svou zem a řeč, což dokazovali každodenními činy v německém prostředí.

Otto Hanzlíček se vyučil zámečníkem. Vždycky ho přitahovala letadla, a tak se roku 1930 dobrovolně přihlásil k československému letectvu. Zachovaly se čtyři zápisniky letů, které měl při sobě při útěku za hranice, aby dokázal svoji bojovou schopnost. Zápisník č. 1 byl vydán 19. 5.1931. Má razítko Vojenského leteckého učiliště v Prostějově – 15. letka 4. leteckého pluku. Majitel svobodník Hanzlíček Otto. Záznamník nese potvrzení o praktickém pilotním výcviku s příslušnými daty a prospěchem, s poznámkami o případných chybách v létání, jakási žákovská knížka. V rámci těchto výcviků a pilotní školy vykonával i prezenční službu. Na závěr bylo potvrzení o absolvování školy pilotů od 1. 10. 1930 do 1. 7. 1932 s dobrým prospěchem. V roce 1934 byl převelen do leteckého pluku č. 3 Generála – letce M. R. Štefánika ve Vajnorech a později v Piešťanech. Letů a zkušeností přibývalo. Ústečtí Češi byli na svého letce jak se patří hrdi. Když se stahovaly politické mraky a Češi začali být na Slovensku nepohodlnými, odletěl do Prahy, kde se nechal zařadit do Státního výzkumného leteckého ústavu v Letňanech. V té době se mohl vykázat 3 853 lety s celkovou dobou strávenou ve vzduchu 812 hodin 28 minut. Protože už plánoval útěk do zahraničí, policejně se v Praze nepřihlásil.

Ubytoval se u své sestry, která s rodinou uprchla z okupovaného Ústí n. L. Sestra Jiřina Hanauerová – Babča, jak jí říká celé středisko, dojatě vzpomíná, jak ji bratr požádal o odstranění jeho auta a dalších věcí, které zde musel nechat. Pak se dvěma kamarády odjel do Ostravy, kde se jim podařilo na několikátý pokus ilegálně přejít polské hranice. Polsko se začínalo plnit utečenci a země na tuto situaci nebyla připravená.

Z Krakowa se po mnoha potížích dostali do Gdyně a 25. 7. 1939 lodí Castelholm odpluli do Francie. 31. 7. přistáli v Calais a byli přesunuti do Paříže. Dostali sice pasy, ale protože Francie ještě nebyla ve válečném stavu s Německem, byli českoslovenští emigranti nejprve zařazeni do cizinecké legie. Neradi s tím souhlasili, ale hrozilo jim odsunutí zpět. Teprve po vyhlášení války Německu bylo oficiálně ustaveno čsl. vojsko a byli převezeni k našemu letectvu ve francouzském vojsku. Ve výcvikovém středisku v Chartres se naši letci přeškolovali na francouzskou techniku. 2. 12. 1939 odjela první skupina letců na frontu. Hanzlíček byl přidělen ke 3. eskadrille “Sioux” (s namalovanou hlavou indiána) stihací perutě II/5, která vlastnila letouny Curtis Hawk 75. Válka se šířila. Hanzlíčkův letecký demík se plnil bojovými lety, které se zaznamenávaly červeně. Fungoval jako stihač doprovázející bombardéry. První sestřel záznamenal 23. 4. 1940. Ve spolupráci s ostatními piloty sestřelil bombardovacího Dorniera 17. 11. 5. sestřelil Heinkela 111. Nacisté měli ve vzduchu zatím převahu a rovněž na zemi museli naši často měnit letiště.

18. 5. 1940 u Met přežil Hanzlíček letecký souboj s přesilou Messerschmidtů 109. Jeden německý stroj sestřelil, ale sám byl zasažen a letoun začal hořet. Zachránil se padákem. V osobním demíku z 18. 5. k tomu píše: “Dnes jsem měl ohromné štěstí, byl jsem sestřelen Messerschmidtem 1091-zezadu mě osolil tak, že mě začal hořet letoun, ze kterého jsem ihned vyskočil. Težko se otevřel padák, takže jsem letěl asi 1000 m, než se otevřel. Při dopadu mě obkličili Angličani v domnění, že jsem Němec, chtěli mě zastřelit. Štěstí, že přišli Francouzi, se kterými jsem se domluvil…”. Po několika dnech se mu podařilo v pořádku se vrátit ke své peruti. V barvách francouzského letectva provedl 113 letů (100 hodin a 30 minut), přímo ve 28 bojích prožil 44 hodiny a 55 minut. Po sedmi měsících byla Francie okupována.

Pachatel Hanzlíčkova sestřelení 18. 5. byl třetí nejúspěšnější stihač německé Luftwaffe Hauptmann Günther Rall. Narodil se 10. 3. 1918 v Gaggenau v kupecké rodině. Po studiích na střední škole byl přijat do válečné školy v Postupimi. Od 1. 9. 1938 sloužil v Luftwaffe. Právě v bitvě o Francii prodělával svůj letecký křest. Jeho první obětí se stal stihací Curtiss H 75 od francouzské stihací skupiny CC II/ 5, který pilotoval Otto Hanzlíček. Hauptmann Rall podnikl 700 operačních letů. Oficiálně mu bylo uznáno 275 sestřelů, z toho 272 na východní a jen 3 na západní frontě. Sám byl sestřelen osmkrát, sedmkrát nouzově přistál, jednou vyskočil padákem. Byl třikrát vážně raněn. Bojoval ve Francii, nad Británií, v Řecku, na Krétě, v Rumunsku, SSSR a nakonec při obraně Německa. Do výslužby odešel v prosinci 1975.

Po okupaci Francie odlétli naši letci do severní Afriky 8. 7. odpluli z Casablanky lodí Royal Scotsman do Gibraltaru a pak lodí David Livingston do Cardiffu v Anglii, kde přistáli 5. 8. 1940. V té době právě začínala bitva o vzdušný prostor nad Anglií. 15. 8. složil přísahu anglickému králi a stal se příslušníkem britského královského letectva RAF 19. 9. se stává pilotem 312. československé stihací perutě.

Nebyly jen bojové a průzkumné lety, nebyl jen spánek a málo odpočinku. Byly také mučivé vzpomínky na vlast, rodiče, přátele a na dívku, která na něho čekala na pomezí Moravy a Slovenska. O svém posledním dnu ve vlasti si do deníku poznamenal: ” 9. 6. 1939 ve 22. 00 jsem se rozloučil se sestrou a švagrem a spěchal k zastávce elektrické dráhy. Čekaje na vůz uslyšel jsem z jednoho bytu hráti v rádiu hymnu, což mě připadalo jako na rozloučenou při odchodu do ciziny. Jak mě toto dojalo, nedovedu ani vypsati, ale štěstí, že v tomto okamžiku nejela elektrika, nebof jinak bych byl musil nastoupit – plakaje. “

Od 19. 9.1940 byl tedy pilotem 312. československé stihací perutě. V hodnosti seržanta byl přidělen na letiště Duxford, kde se perui formovala. O týden později se přesunula na letiště Speke u Liverpoolu k obraně města. 8. 10. sestřelili naši letci bombardovacího Junkerse 88. 10. října 1940 ve 13.30 odstartoval Otto Hanzlíček na cvičný let s Hurricanem Mk. I L 1547. Byl to první stroj tohoto typu dodaný RAF. Ve 14.15 byl na domovském letišti spatřen kouř z motoru letadla. Pilot vyskočil padákem a stroj se zřítil do řeky. Farmář pracující nedaleko na poli viděl pilota spadnout do vody asi 300 až 400 yardů od břehu. Rozběhl se tam, ale za 10 minut, které mu cesta trvala, už nic neuviděl. Bylo potvrzeno, že pilotem Hurricanu byl Otto Hanzlíček. Celý den nepřišly žádné zprávy Vyplnily se obavy, že seržant Hanzlíček zahynul. Seskočil padákem poblíž Oglettu, ale větrem byl zahnán do rozbahněného koryta řeky Mersey u Elesmere Pointu. Byl právě odliv. Pilot měl těžkou leteckou kombinézu, žádnou plovací vestu a mohl být raněn či popálen, čemuž nasvědčovaly jeho hodinky chované v rodině jako vzácná památka.

Ve vzduchu vyhrál mnoho bitev, ale tuto poslední na zemi ne. Jeho tělo bylo vyloveno policií ve Widnessu, 8 km východně od Speke, dne 1. listopadu 1940. Svého prvního mrtvého pohřbili kamarádi ze 312. Perutě 5. 11. 1940 na liverpoolském hřbitově West Derby se všemi poctami. Rakev byla zahalena britskou vlajkou. Na hrobě č. 392 je kamenný obelisk s vytesaným československým Ivem. Je také vzpomenut na pamětní desce padlých v bitvě o Británii v RAF muzeu v Hendonu.

6. června 1945 dostal Hanzlfčkův otec dopis s hlavičkou Inspektorátu čsl. letectva ve Velké Británii od div. generála K. Janouška, inspektora čs. Letectva ve Velké Británii: “S největším politováním Vám potvrzuji zprávu, kterou jste pravděpodobně již obdržel telegraficky. Rotný Otto Hanzlíček, narozený 18. 6. 1911 v Ústí nad Labem, byl od počátku války vynikajícím příslušníkem čs. zahraničního stihacího letectva. Po příchodu do Anglie konal výcvik na stihače a dne 10. října 1940 havaroval nad Anglií. Dne 5. 11. 1940 byl pohřben ve West Derby u Liverpoolu v Anglii. Položil svůj život v boji s nepřítelem jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody. Byl vyznamenán francouzským válečným křížem a dvěma čsl. válečnými kříži. Tato vyznamenání, jakož i osobní majetek, který po sobě zanechal. , budou Vám odevzdány, jakmile to okolnosti dovolí. Cítím s Vámi, vážený pane, Vaši bolest a děkuji Vám jménem svým i jménem všeho československého letectva za společnou oběť a vítězstvf, o něž se rotný Hanzlíček zasloužil. Čest jeho jménu, práci i památce. “

Podle dekretu velitelství letectva a PVO – OH na základě morální a politické rehabilitace byl rozkazem ministra obrany ČSFR ze dne 29. 5. 1991 mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka v. v. in memoriam. Datováno 17. 6. 1991. V citaci k udělení francouzských válečných vyznamenání charakterizoval O. Hanzlíčka francouzský velitel a stihací eso z 1. světové války Cdt. Marcel Hugues slovy: “Excelentní stihací pilot, který vždycky prokazoval velkou statečnost a hluboké pohrdání nebezpečím…”.

Naše poválečné noviny pak psaly: “Byl skvělým vojákem a věrným kamarádem ve vzduchu i na zemi. Náš národ a naše letectvo jej počítá mezi své nejlepší příslušníky. Zasloužil se o osvobození vlasti, a ta nikdy nezapomene jeho oběti. ” A proč nebyla rodina za války postižena, jak se obávala? Otto Hanzlíček byl prvním mrtvým nově utvořené 312. letecké perutě. Teprve později se nacisté dostali k seznamům československých zahraničních letců a vyhledávali jejich rodinné příslušniky.

Město uctilo památku svého rodáka Otty Hanzlíčka přejmenováním ulice 9. května na Skřivánku na ulici Hanzlíčkovu. Bydlí tam ještě jeho přibuzní. Jeho sestra a naše taky – Babča a její syn – Hrášek – bývalý vůdce 4. Střediska zaniklého 1997.Otta Hanzlíček naplnil první bod bývalého junáckého slibu “milovati vlast svou, Republiku československou, a sloužiti jí věrně v každé době” tím, že za ni položil svůj život.